Jaké je hodnocení Radima Rulík během jeho působení u hokejového národního týmu?

Radim Rulík se do historie českého hokeje zapsal jako trenér, který dokázal našemu dospělému hokejovému národnímu týmu vrátit nejen ztracený lesk, ale především také jasnou herní identitu. Jeho éra u reprezentace bude navždy spojena s odvážným přechodem k aktivnímu, celoplošnému bruslení a agresivnímu napadání.
Nejsilnějším momentem jeho působení u hokejové reprezentace bude určitě nezapomenutelné domácí mistrovství světa v roce 2024, kde pod jeho taktovkou český výběr dokráčel až ke zlatým medailím. Rulík tehdy prokázal mimořádný cit pro složení týmu, když dokázal v rekordním čase vpravit hvězdy z NHL do fungujícího systému, aniž by narušil chemii v kabině, a po čtrnácti letech tak ukončil české čekání na světový titul.
Tento triumf však nebyl náhodným výkřikem, ale vyvrcholením cesty, kterou Rulík nastartoval už u juniorské reprezentace. Právě tam na šampionátu v roce 2023 šokoval hokejový svět, když s podceňovanou českou dvacítkou vybojoval stříbro a poprvé po téměř dvou dekádách ukázal, že čeští mladíci dokážou fyzicky i takticky přehrávat i Kanadu či USA. Jeho přínos pro český reprezentační hokej spočíval především v nekompromisním vyžadování disciplíny a kondiční připravenosti, čímž smazal rozdíly v rychlosti, které nás dříve v mezinárodním srovnání limitovaly.
Nyní se tato úspěšná trenérská kapitola Rulíka v rámci českých hokejových reprezentací pomalu uzavírá. Radim Rulík se rozhodl, že letošní mistrovství světa ve Švýcarsku bude jeho poslední akcí na střídačce národního týmu, než se přesune k ligové práci na Kladno. Především u dospělého reprezentačního týmu lze jeho éru hodnotit velmi pozitivně. Odchází jako trenér, který dokázal sjednotit české hokejové fanoušky i odborníky a zanechává po sobě reprezentaci, která se nebojí postavit takřka nikomu, což Češi potvrdili například na letošní olympiádě proti Kanadě. Jeho trenérským odkazem u českého nároďáku tedy nebude jen zlato z domácího mistrovství v Praze, ale především herní sebevědomí, které opět vštípil českému národnímu týmu.
Zdroj: Autorský text