Věčná bitva o český sport číslo jedna. Proč v Česku nelze jednoznačně říct, jestli je u nás oblíbenější více fotbal, nebo hokej?
Kdybyste vstoupili do průměrné české hospody a položili otázku, jaký sport je u nás sportem číslo jedna, pravděpodobně byste spustili debatu, která by trvala až do zavírací hodiny. Odpověď na tuto otázku totiž není černobílá, ačkoli se to tak na první pohled může zdát. Pokud bychom se totiž podívali na strohá čísla, na množství registrovaných hráčů, počet klubů a dostupnost hřišť v každé, i té nejmenší české vesnici, vítěz by byl jasný. Byl by to fotbal. Fotbal je v České republice skutečným masovým fenoménem, který tvoří páteř českého sportovního života. Každý víkend se na tisících hřišť od Aše až po Jablunkov odehrávají stovky zápasů, od okresních přeborů až po první ligu. Tato struktura je v naší životní kultuře tak hluboce zakořeněná, že si bez ní asi český venkov ani neumíme představit. Fotbal je sportem, který si může zahrát každý, stačí jen míč a trocha místa, a právě tato nízká bariéra vstupu z něj dělá bezkonkurenčního krále v měřítku každodenního života.
Jenže když se podíváme na jiný typ statistiky, a to na národní emoce, na sledovanost při velkých akcích a na pocit sounáležitosti, karta se začne obracet a do hry vstupuje lední hokej. Pro českého fanouška hokej není jen sportem, je to takřka náboženství, které v sobě nese ozvěny velkých národních triumfů. Nagano 1998, tituly mistrů světa, ikony jako Jaromír Jágr nebo Dominik Hašek. To všechno jsou střípky české identity, které z hokeje dělají něco víc než jen hru na ledě. Zatímco fotbal je sportem pro všední dny, hokej je svátkem. Když hraje národní tým na mistrovství světa, zastaví se v Česku provoz, lidé sedí v hospodách, v kancelářích se tajně sledují přenosy a napětí by se dalo krájet. Hokej v nás dokáže vyvolat vlnu vlastenectví, jakou žádný jiný sport nedokáže zopakovat. Je to sport, na který jsme jako národ extrémně hrdí, a to i přesto, že jeho náročnost a finanční náklady na vybavení z něj dělají sport dostupný pro užší základnu lidí než fotbal.
Existuje však i třetí pohled na věc, který možná přesněji vystihuje to, co skutečně děláme my, Češi, ve svém volném čase. Pokud bychom totiž měřili český sport číslo jedna podle toho, kolik lidí se mu aktivně věnuje pro radost a zdraví, zřejmě bychom skončili u cyklistiky a pěší turistiky. Česko je totiž pravděpodobně jednou z nejaktivnějších zemí na světě, pokud jde o trávení volného času v přírodě. Máme jednu z nejhustších sítí značených turistických tras na světě a cyklistika se stala naprostým národním fenoménem, který v létě doslova zaplavuje naše cyklostezky. Toto není sport o vítězích a poražených, není to o dresech a stadionech, je to o životním stylu. Zahrádkářství, houbaření, chataření a k tomu aktivní pohyb v terénu, to je to, co nás definuje možná víc než jakýkoliv profesionální zápas. Je to tichý, masový sport, který nikdo neřeší v televizi, ale který tvoří skutečnou fyzickou kondici našeho národa.
Když se tedy vrátíme k otázce, který sport je skutečně číslo jedna, musíme rozlišovat mezi tím, co sledujeme, co nás spojuje v emocích, ale také tím, co nás reálně definuje jako společnost. Fotbal vyhrává na kvantitu a organizovanost. Hokej vyhrává na kvalitu prožitku a intenzitu národní hrdosti. A naše láska k přírodě, k horské turistice a kolům zase vyhrává v tom, jak aktivně trávíme svůj volný čas, když zrovna nesedíme u televize. Možná je právě tohle ta nejzajímavější odpověď na otázku, který sport je v České republice číslo jedna. Není na ni totiž jednoznačná odpověď, jelikož nejsme národem jednoho sportu. Jsme národem, který v sobě dokáže snoubit vášeň pro masový, dostupný fotbal, hluboký emocionální prožitek z hokejové reprezentace a zároveň naprostou přirozenost v tom, že si o víkendu prostě obujeme pohorky nebo nasedneme na kolo a vyrazíme ven.
Není potřeba hledat jedno jediné číslo jedna. Sport v Česku je víceméně zrcadlem naší povahy. Fotbal je naše každodennost, náš „okresní přebor“, naše schopnost bavit se na základní úrovni, i když se zrovna nedaří. Hokej je náš vrchol, naše potřeba dokázat světu, že i malý národ umí v něčem dominovat a patřit k nejlepším na světě. A turistika s cyklistikou? To je naše svoboda a náš únik z každodenního shonu, naše potřeba být v kontaktu s krajinou, kterou máme tak rádi. Všechny tyto sporty spolu tvoří pestrý obrázek českého sportovního srdce.
Zdroje:
Úvodní stránka
ÚVODNÍ STRÁNKA
https://www.cuscz.cz/